Jak jste se k mandalám dostal(a)?

Už se nepamatuji, ale mám pocit, že nějak plíživě jsem s nimi začala pracovat s dětmi ve škole při hodinách výtvarné výchovy. Zjišťovala jsem, co se s nimi dá dělat a pak jsem začala sama konstrukce a vybarvování. Nakonec mě úplně přitáhly a přitahují víc.

Mandaly jsem začala vybarvovat a používat když mi bylo hodně těžko na duši a pomáhaly mě uklidnit, naladily mě do pozitivna.

K mandalám jsem se dostala přes kolegyni z práce, když jsem se před 19ti lety vrátila z mateřské dovolené. Ze začátku jsem je kopírovala pro děti, později i pro sebe /Klaus Holitzka: "Křesťanské mandaly". Zakoupila jsem si první knihy - Gabriele Rossová-Robert Erker: "První mandaly", Sascha Wuillemet, Andrea-Anna Cavelius: "Malování mandal - 85 uklidňujících předloh", Sitara E. Eggeling: "Indické jantry".

Můj počátek v kreslení mandal začal jednoho obyčejného dne. Necítila jsem se dobře, nálada mizerná, strach, a pocity prázdnoty a nudy. Jak jsem seděla u televize a nepřítomně hleděla skrz obrazovku a trápila se sama se sebou, ruka mi bezmyšlenkovitě sáhla po ležícím papíru na stole a propisovačce. Chvíli jsem jen tak papír obracela v rukách a pohrávala si s propiskou. Ani nevím jaký impuls to byl. Ruka se mi rozjela po papíře a po slabé hodince se mi ze změti čar objevil malý kruhový obrázek. Byl trochu kostrbatý, ruce se mi při kreslení třásly, ale z nějakého důvodu se mi zalíbil a cítila jsem v sobě klid a pohodu. To byl můj počátek, start, bod nula. V té době, jsem ani netušila, že něco jako mandala existuje. Neznala jsem význam toho slova, historii, nevěděla jsem nic. Jenom ten první impuls zůstal a sílil. Ta první malá kostrabatá kresbička odstartovala šňůru dodnes nekončících kreseb a obrázků a kreslím je dodnes. Časem se staly propracovanější, složitější i barevnější. Jak kdy. Nikdy jsem neplánovala předem, jak bude obrázek vypadat. Začala jsem kreslit a obrázek si "sám řekl" kdy je hotový. Měla jsem pocit, že mé myšlenky a ruku vede neviditelná síla, která zhmotňovala chaotické myšlenky a pocity do konkrétní podoby vyjádřené obrázkem. Byla to intuitivní kresba, nic než záblesk myšlenek, provázejících mne až do konce kresby. Vložila jsem do ní často nejen svoji bolest, smutky a šrámy na duši. Časem jsem dokázala vložit do svých mandal i hezké emoce, příjemné myšlenky a zážitky. Technika kresby nebyla až tak důležitá. Důležitý a krásný byl především proces tvorby. . Někdy je plná zákrutů a smyček, jindy plyne klidně jako vodní hladina. Dala mému životu nový smysl. Díky té první mandale jsem objevila svoji novou životní cestu. Byla a je to moje cesta životem a trvá dosud. Je má, osobitá, jedinečná a naplňuje moji touhu po kráse, harmonii a souladu mého těla se srdcem, myslí a duší. Blanka - Rousice

Moju prvú skutočnú mandalu som nakrelila pred 15 rokmi v práci. Robili sme prázdninový program pre deti z poradne a kolegyňa - liečebná pedagogička vymyslela, že budeme s deťmi kresliť "mandalu z čmáranice". Tak sme kreslili všetci - deti aj my a výsledok bol ohromujúci. Nielen tvarovo, ale aj farebnými kombináciami, ktoré vznikli. Bol to pre mňa nezabudnuteľný zážitok, ktorý má priviedol k tomu, aby som sa o mandalu ako takú začala viac zaujímať. Nie však z tej arteterapeutickej, či duchovnej stránky, ale zo stránky techniky. Takto som sa dostala až k zendale a ku vzorom zentangle, ktoré pomocou jednoduchých čiar a tvarov umožňujú tvoriť zaujímavé veci. Presvedčila som sa o tom, že touto technikou dokážu kresliť všetci, aj ľudia, ktorí o sebe tvrdia že nemajú žiadny talent. A úžasné na tejto technike je to, že človek pri nej relaxuje, nabíja sa energiou a radosťou z toho, že sa mu podarilo takmer z ničoho vytvoriť niečo. :)